Typy cukrovky

Diabetes mellitus je onemocnění endokrinního systému spojené s patologickými změnami hormonálních hladin a metabolickými selháními.

Dodnes nelze nemoc vymýtit (zcela odstranit). Destruktivní proces v těle lze zpomalit léky a dietoterapií, nelze ho však zastavit a nastartovat opačným směrem.

Hlavním příznakem onemocnění je chronické zvýšení hladiny glukózy v krvi. Příčiny a povaha průběhu onemocnění se liší, proto se dělí na více typů.

Typy diabetes mellitus (DM) jsou definovány Světovou zdravotnickou organizací a nemají v rámci lékařského světa žádné zásadní rozdíly. Diabetes mellitus jakéhokoli typu není nakažlivé onemocnění.

Typizace patologie

Existuje několik typů onemocnění, které spojuje jeden hlavní příznak – zvýšená koncentrace glukózy v krvi. Klasifikace diabetes mellitus je určena příčinami jeho výskytu. Zohledňují se také použité léčebné metody, pohlaví a věk pacienta.

Typy diabetu akceptované v medicíně:

• první typ je závislý na inzulínu (IDDM 1) nebo juvenilní;
• druhá je nezávislá na inzulínu (NIDDM 2) nebo rezistentní na inzulín;
• gestační diabetes mellitus (GDM) během perinatálního období u žen;
• další specifické typy diabetu, včetně:
• poškození pankreatických β-buněk na genetické úrovni (odrůdy diabetu MODY);
• patologie exokrinní funkce slinivky břišní;
• dědičné a získané patologie exokrinních žláz a jejich funkce (endokrinopatie);
• farmakologicky způsobený diabetes;
• diabetes v důsledku vrozených infekcí;
• Diabetes spojený s genomickými patologiemi a dědičnými defekty;
• porucha glykémie nalačno (krevní cukr) a porucha glukózové tolerance.

Prediabetes je hraniční stav organismu, kdy je zvýšená hladina glykémie (zhoršená glukózová tolerance), ale hladina krevního cukru „nedosahuje“ obecně uznávaných digitálních hodnot odpovídajících skutečnému diabetu. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO 2014) trpí více než 90 % pacientů endokrinologů druhým typem onemocnění.

Podle lékařských statistik je na celém světě jasný trend ke zvýšení počtu případů. Za posledních 20 let se počet diabetiků 2. typu zdvojnásobil. GDM tvoří asi 5 % těhotenství. Typy specifického diabetu jsou extrémně vzácné a v lékařských statistikách zaujímají malé procento.

Podle pohlaví je NIDDM 2 častější u žen během premenopauzálního období a během menopauzy. Může za to změny hormonálního stavu a přibírání kil navíc. U mužů je nejčastějším faktorem rozvoje diabetu 2. typu chronický zánět slinivky břišní způsobený toxickými účinky etanolu.

Diabetes závislý na inzulínu (typ 1)

Diabetes 1. typu je charakterizován neschopností pankreatických buněk. Orgán neplní svou endokrinní (intrassekreční) funkci produkce inzulínu, hormonu odpovědného za zásobování těla glukózou. V důsledku hromadění glukózy v krvi nedostávají orgány dostatečnou výživu, včetně samotné slinivky břišní.

K napodobení přirozené produkce endokrinního hormonu jsou pacientovi doživotně předepsány injekce léčebných inzulinů s různou délkou účinku (krátký a dlouhý) a také dietoterapie. Klasifikace diabetes mellitus 1. typu je dána různými etiologiemi onemocnění. Inzulin-dependentní typ onemocnění má dvě příčiny: genetickou a autoimunitní.

Genetická příčina

Vznik patologie je spojen s biologickou schopností lidského těla přenášet své charakteristické znaky a patologické odchylky na další generace. S ohledem na cukrovku dítě dědí dispozice k onemocnění od rodičů nebo blízkých příbuzných s cukrovkou.

Důležité! Predispozice se dědí, ale ne nemoc samotná. Neexistuje 100% záruka, že se u dítěte objeví cukrovka.

Autoimunitní příčina

Výskyt onemocnění je způsoben funkčním selháním imunitního systému, kdy pod vlivem negativních faktorů aktivně produkuje autoimunitní protilátky, které mají destruktivní účinek na buňky těla. Spouštěče (impulzy) pro spuštění autoimunitních procesů jsou:

• nezdravé stravovací chování v kombinaci s fyzickou nečinností;
• selhání metabolických procesů (sacharidy, lipidy a bílkoviny);
• kritický nedostatek cholekalciferolu a ergokalciferolu (vitamíny D) v těle;
• patologické stavy pankreatu chronické povahy;
• anamnéza příušnic (příušnic), spalniček, herpes viru Coxsackie, viru Epstein-Barrové, cytomegaloviru, virové hepatitidy A, B, C;
• distres (dlouhodobý pobyt ve stavu neuropsychologického stresu);
• chronický alkoholismus;
• nesprávná léčba léky obsahujícími hormony.

IDDM se rozvíjí u dětí, dospívajících a dospělých do třiceti let. Dětská varianta diabetu formy 1a je spojena s komplikovanými virovými infekcemi. Forma 1b se vyskytuje u mladých lidí a dětí na pozadí autoimunitních procesů a dědičné predispozice. Onemocnění se obvykle vyvíjí rychle během několika týdnů nebo měsíců.

Diabetes rezistentní na inzulín (typ 2)

Rozdíl mezi druhým typem cukrovky a prvním je v tom, že slinivka břišní nepřestává produkovat inzulín. Glukóza se koncentruje v krvi a není dodávána do buněk a tkání těla kvůli jejich nedostatečné citlivosti na inzulín – inzulínové rezistenci. Do určitého bodu se léčba provádí pomocí hypoglykemických léků (snižujících cukr) a dietní terapie.

Aby se vyrovnala nerovnováha v těle, slinivka aktivuje produkci hormonu. Při práci v nouzovém režimu se orgán časem opotřebovává a ztrácí svou intrasekreční funkci. Diabetes 2. typu se stává závislým na inzulínu. Snížení nebo ztráta citlivosti buněk na endogenní hormon je primárně spojena s obezitou, která narušuje metabolismus tuků a sacharidů.

To platí zejména pro viscerální obezitu (ukládání tuku kolem vnitřních orgánů). Navíc s nadměrnou tělesnou hmotností je průtok krve ztížen kvůli četným cholesterolovým plakům uvnitř cév, které se tvoří při hypercholesterolemii, která obezitu vždy doprovází. Buňky těla tak pociťují nedostatek živin a energetických zdrojů. Mezi další faktory ovlivňující rozvoj NIDDM patří:

• zneužívání alkoholu;
• gastronomická závislost na sladkých pokrmech;
• chronická onemocnění slinivky břišní;
• patologie srdce a cévního systému;
• přemíra jídla na pozadí sedavého životního stylu;
• nesprávná hormonální terapie;
• komplikované těhotenství;
• Nepříznivá dědičnost (diabetes u rodičů);
• nouze.

Nejčastěji se onemocnění rozvíjí u žen a mužů ve věku 40+. Diabetes 2. typu je přitom latentní a nemusí vykazovat výrazné příznaky po dobu několika let. Včasné testování hladiny glukózy v krvi může odhalit prediabetes. Při adekvátní léčbě je prediabetický stav reverzibilní. Pokud dojde ke ztrátě času, postupuje a NIDDM je následně diagnostikován.

Lada cukrovka

V medicíně se používá termín „Diabetes 1,5“ nebo název Lada diabetes. Jedná se o autoimunitní poruchu produkce hormonů a metabolické selhání, které se vyskytuje u dospělých (ve věku 25+). Onemocnění kombinuje první a druhý typ diabetu. Mechanismus rozvoje odpovídá IDDM, latentní průběh a projevy symptomů jsou podobné NIDDM.

Spouštěče pro rozvoj patologie jsou autoimunitní onemocnění v anamnéze pacienta:

• neinfekční zánět meziobratlových kloubů (ankylozující spondylitida);
• nevratné onemocnění centrálního nervového systému - roztroušená skleróza;
• granulomatózní zánětlivá patologie gastrointestinálního traktu (Crohnova choroba);
• chronický zánět štítné žlázy (Hashimotova tyreoiditida);
• juvenilní a revmatoidní artritida;
• změna barvy (ztráta pigmentu) kůže (vitiligo);
• zánětlivá patologie sliznice tlustého střeva (ulcerózní kolitida);
• chronické poškození pojivové tkáně a exokrinních žláz (Sjögrenův syndrom).

V kombinaci s dědičnou predispozicí vedou autoimunitní poruchy k progresi diabetu Lada. K identifikaci onemocnění se používají základní diagnostické metody a dále mikroskopie krve, která stanoví koncentraci imunoglobulinů třídy IgG k antigenům – ELISA (enzyme-linked immunosorbent assay). Terapie se provádí pravidelnými injekcemi inzulínu a nutriční korekcí.

Gestační forma onemocnění

GDM je specifický typ diabetu, který vzniká u žen v druhé polovině perinatálního období. Nemoc je nejčastěji detekována během druhého plánovaného screeningu, kdy nastávající matka podstoupí úplné vyšetření. Hlavní charakteristika GDM se shoduje s diabetem 2. typu – inzulinová rezistence. Buňky těla těhotné ženy ztrácejí citlivost (citlivost) na inzulín v důsledku korelace ze tří hlavních důvodů:

• Hormonální změny. Během těhotenství se zvyšuje syntéza progesteronu (steroidního pohlavního hormonu), který blokuje produkci inzulínu. Navíc endokrinní hormony placenty, které mají tendenci inhibovat produkci inzulínu, nabývají na síle.
• Dvojnásobné zatížení ženského těla. K zajištění dostatečné výživy pro nenarozené dítě potřebuje tělo zvýšené množství glukózy. Žena začne konzumovat více monosacharidů, což způsobí, že slinivka břišní syntetizuje více inzulínu.
• Zvýšení tělesné hmotnosti v důsledku snížené fyzické aktivity. Glukóza, která se do těla dostává v hojném množství, se hromadí v krvi, protože buňky kvůli obezitě a fyzické nečinnosti odmítají přijímat inzulín. Nastávající matka a plod v takové situaci zažívají nutriční nedostatek a energetické hladovění.

Na rozdíl od diabetu 1. a 2. typu je těhotenská cukrovka reverzibilní proces, protože molekuly inzulínu a funkčnost slinivky břišní jsou zachovány.

Správně zvolená terapeutická taktika zaručuje odstranění patologie po porodu v 85% případů. Hlavní metodou léčby GDM je dieta pro diabetiky „Tabulka č. 9“. V obtížných případech se používají injekce lékařského inzulínu. Antihyperglykemická léčiva se nepoužívají pro jejich teratogenní účinky na plod.

Navíc

Specifické typy diabetu jsou geneticky podmíněny (MODY diabetes, některé typy endokrinopatií) nebo jsou vyprovokovány jinými chronickými patologiemi:

• onemocnění slinivky břišní: pankreatitida, hemochromatóza, nádor, cystická fibróza, mechanická poranění a operace žlázy;
• funkční selhání přední hypofýzy (akromegalie);
• zvýšená syntéza hormonů štítné žlázy (tyreotoxikóza);
• patologie hypotalamus-hypofýza-nadledviny (Itsenko-Cushingův syndrom);
• nádory kůry nadledvin (aldosterom, feochromocytom atd.).

Samostatná diabetická patologie, diabetes insipidus, je charakterizována poklesem produkce hypotalamického hormonu vasopresinu, který reguluje rovnováhu tekutin v těle.

Diagnostická opatření

Diagnóza diabetes mellitus (jakéhokoli typu) je možná pouze na základě výsledků laboratorní mikroskopie krve. Diagnostika se skládá z několika po sobě jdoucích studií:

• Obecný klinický krevní test k identifikaci skrytých zánětlivých procesů v těle.
• Krevní test (kapilární nebo venózní) na obsah glukózy. Provádí se přísně na lačný žaludek.
• GTT (testování glukózové tolerance). Provádí se za účelem stanovení schopnosti těla absorbovat glukózu. Toleranční test je dvojnásobný odběr krve: nalačno a dvě hodiny po „glukózové zátěži“, což je vodný roztok glukózy připravený v poměru 200 ml vody na 75 g. látek.
• Analýza HbA1C pro hladinu glykosylovaného (glykovaného) hemoglobinu. Na základě výsledků studie je hodnocena retrospektiva hladiny krevního cukru za poslední tři měsíce.
• Biochemie krve. Hodnotí se jaterní enzymy aspartátaminotransferáza (AST), alaninaminotransferáza (ALT), alfa-amyláza, alkalická fosfatáza (ALP), bilirubin (žlučové barvivo) a hladiny cholesterolu.
• Krevní test na koncentraci protilátek proti glutamátdekarboxyláze (GAD protilátky) určuje typ diabetes mellitus.

Referenční hodnoty krevního cukru a ukazatele onemocnění

Analýza	Pro cukr	Test glukózové tolerance	Glykovaný hemoglobin
norma	3,3 - 5,5	< 7.8	⩽ 6 %
prediabetes	5.6 – 6.9	7,8 – 11,0	od 6 do 6,4 %
cukrovka	> 7.1	> 11.1	Více než 6,5 %

Kromě mikroskopie krve se vyšetřuje obecný test moči ke stanovení přítomnosti glukózy v moči (glykosurie). U zdravých lidí se cukr v moči nenachází (pro diabetiky je přijatelná norma 0,061 - 0,083 mmol/l). Provádí se také Rehbergův test k detekci bílkovinného albuminu a produktu metabolismu bílkovin kreatininu v moči. Dále je předepsána hardwarová diagnostika, včetně EKG (elektrokardiogramu) a ultrazvuku břišní dutiny (s ledvinami).

Výsledky

Moderní medicína klasifikuje diabetes do čtyř hlavních typů v závislosti na patogenezi (původu a vývoji) onemocnění: inzulín-dependentní (IDDM 1. typu), nezávislý na inzulínu (NIDDM 2. typu), gestační (GDM u těhotných žen), specifický (DM zahrnuje několik typů onemocnění způsobených genetickými defekty nebo chronickými patologiemi). Gestační diabetes, který se rozvine během perinatálního období, je léčitelný. Stav prediabetu (porucha glukózové tolerance) je považován za reverzibilní, pokud je diagnostikován včas.